Karlík a čokoládová víla

Další věc z období velké citové krize před pár lety, rozchod s utlačovatelem. Je noc, jsem smutná, osamělá, opilá vínem a píšu kamarádovi pohádku na dobrou noc. Jeho komenty jsem nemazala. A myslím, že z toho nakonec byl rozpačitý, ale protože byl a je nejlepší, tak mě jenom poslal spát a zakázal dál pít.

Žil byl jeden chlapec jménem Karlík...

nebezpečná žena....

měj se na pozoru, Kadlíku....

...a nebydlel u továrny na čokoládu, on bydlel přímo u čokoládové řeky...

...počkej, jdu se podívat jestli mi neplavou zásoby...

...každý večer chodil k té řece a naslouchal jemnému bublání a nasával tu teplou vůní...

...ty kecko...

...a taky tam chodil vyhlížet jednu osobu...

...nevěděl přesně, kdo to je, sám pro sebe jí říkal čokoládová víla...

...prsk...

...každou noc tiše vplula do řeky a plavila se na své lodičce...

...hledala přístav?...

...to sama nevěděla, možná jenom chtěla být někomu nablízku...

...nikdy spolu nepromluvili, jenom se na sebe dívali a v okamžiku, kdy mu zmizela z očí, si připadal smutný a maličký...

...až jednoho dne...

...pokračuj...

20:34

...šel chlapec opět k řece, vyhlížel vílu...

...čekal hodiny a hodiny a ona se stále neobjevovala...

vrátil se tedy domů a druhý to zkusil znovu...

a další den a další....stále nic...

osud víly mu nedal spát, musel na ní stále myslet...

rozhodl se tedy, že jí půjde hledat...nepochyboval o tom, že jeho cesta bude mít cíl...

a tak šel...

vydal se proti proudu řeky, šel dnem, v noci spal, pil vodu z čokoládové řeky a jedl čokoládovou trávu...čím déle šel, tím více si byl jistý svým posláním...

sedmého dne došel k pramenu...

sedl si a čekal, věřil, že se něco stane...

...a opravdu, v půlnoci ho z dřímoty vyrušil lehký zvuk...

...otevřel oči a spatřil jí...

...čokoládovou vílu...

...ale nebyla to vůbec žádná víla, byla to dívka podobná statisícům dalších...

...oslovil jí: "Hledal jsem tě, abych tě našel..."

...Víla se na něj podívala zkoumavým pohledem a udiveně se zeptala: "Abys mě našel?"

..."Ano," řekl chlapec, "chci tě najít a být už pořád jenom s tebou, bez tebe jsem smutný a neúplný"...

..."Ale proč se tak cítíš, nepřemýšlel jsi o tom," zeptala se víla....

..."Sám nevím," odvětil on, "život je těžký a jediná ty mi dáváš naději a pocit lásky"....

..."Chlapče," vzdychla víla a posadila se vedle něj....

..."Jsi mladý a život máš před sebou a ještě nevíš, co je to láska. Láska jsi ty sám, máš jí v sobě, ale nehledáš jí uvnitř, jenom ve svém okolí. Najdi sebe a najdeš lásku."...

...Zmizela.

...Chlapec se vrátil domů a už nechodil k řece. Přemýšlel a pracoval a po čase přišel na to, že pocit štěstí si každý nosíme uvnitř sebe a díky tomu a proto pak můžeme čerpat z studny jménem lásky, jejíž pramen nikdy nemůže vyschnout. Protože příští z naší duše. Konec...