Evo, Anno, to je jedno...doufám ve vaše prozření a držím palce!

Diky, Jitko, uprimne jsem v tolik podpory ani nedoufala.

No nezbývá, než Vám držet palce a pěsti, abyste se z této zkušenosti poučila a podruhé nevstoupila do podobné řeky. Ono je asi důležité si na začátku, kdy hormony přehluší zdravý rozum, říci, zda chcete flirt anebo vztah. Pokud vztah, tak tudy, zpravidla, cesta nevede. A pak, chce to hodně silný žaludek odvádět muže partnerce a tátu dětem. Ale to Vás nesoudím, vina je na obou stranách a věrného manžela a tátu byste neodvedla, ani kdybyste se na hlavu postavila.

Byla jsem tak pitoma a sebevedoma, ze jsem myslela, ze zvladnu všechno. A zamilovana. Nejhorsi pro me bylo to rikat kamaradkam, co mají manzely a deti. Pripadala jsem si jako spina. Coz tak nejak trva doted. Ale protoze jsem o tom mluvila, tak se z toho stala vec verejna a pocit viny byl mensi. I proto jsem to zverejnila tady, protoze mi to pomaha se z toho nejak dostat.

Když jste podváděná manželka?

Ano. Stačí si připomenout, co všechno ten váš ženáč vymyslel, aby mohl být s Vámi za výmluvy nebo jak si uměl zařídit čas a prostor. Pak Vás v podobné situaci lecos napadne...

Prostě klasika. Horší je, když se role vymění...