Seznamka

Po konci šestiletého vztahu jsem se rázem dostala do statusu single. Protože jsem měla pocit, že jsem poslední roky jenom trpěla, a že to určitě jde lépe, tak jsem si chtěla urvat štěstí s někým novým a rovnou skočit do dalšího vztahu. Roztáhla jsem křídla a měla pocit, že nemůžu dopadnout na zem, že umím létat. Ha, ha, ha. Navíc tu byla stále potřeba toho, aby mě někdo miloval, byl to můj hnací motor. Kde ale někoho nového vzít, když žijete na malém městě a nechcete jet druhé kolo s bývalými? „Seznamka, to je jasná věc, takhle jsem se seznámila s tím svým a vydrželo nám to. A i kdybys na nikoho takového nenarazila, tak se aspoň pobavíš“, řekla kamarádka a měla pravdu. Na nikoho kloudného jsem nenarazila, ale zábavy jsem si užila hodně.  V následujících třech letech, kdy jsem byla střídavě členka různých seznamek, rušila členství a zase se přihlašovala na nové, se přihodily následující a jiné kauzy. Berte to jako takovou osobní sumarizaci.

Ženáč

Z. se od začátku jevil jako milej kluk, dobře muž, akorát vždycky do telefonu šeptal, pořád neměl čas na to, aby se se mnou sešel a když jsem z něj dostala jeho příjmení, tak jsem objevila krásný profil na Facebooku, kde měl fotky psa a rodiny. To, že jeho manželka čeká další dítě a on se zjevně nudí a takhle má rozpracováno víc holek, tak to už pak byla jenom třešinka na dortu.

Předseda

Gentleman každým coulem a takový typ, co váš překvapí při procházce parkem vášnivou líbací scénou. Volal každý den odpoledne, ale nikdo o víkendu, schůzky probíhaly jednou do týdne, a když byl státní svátek, tak musel do práce, šéfoval velkému družstvu. Když jsem na něj uhodila, ať se přizná, že je ženatý, tak jeho číslo přestalo existovat.

Kriminálník

První rande. První pusa. Miliony sms. Třetí rande. První sex. Miliony sms. Láska? Čtvrté rande…se nekonalo. Pár sms. Problém. Dluhy. „Bude lepší, když se rozejdeme, čeká mě soud.“ Rozchod. Jeho soud. Smutek, bolest a všechny ty blbosti kolem. O měsíc později…Jedna sms. Velký návrat. Velká láska. „Půjčíš mi osm tisíc, lásko? Ne.“ Konec.

Bisexuál

První chlap, kterého jsem si na prvním rande hned pustila do bytu a vyspala se s ním. S myšlenkou, že žiju jen dneska a třema dvanáctkama pod kůží. Sex jedinečný. Další schůzky, další sex, vztah nevztah. „Víš, že jsem spal s chlapama? Strč mi prst do zadku.“

Takhle…Nemůžu říct, že jsem si nekoledovala o problémy, protože někdy jednám bez rozmyslu a moc spontánně. Nemůžu říct, že jsem se na seznamce neseznámila. Nemůžu říct, že mi nezůstali dva tři kamarádi, které jsem tam poznala. Nemůžu říct, že čím jsem byla zoufalejší, tím podivnější typy jsem poznávala. Nemůžu říct, že v nejvíc zoufalém období jsem si profil na seznamce kontrolovala každou hodinu a nad každou zprávou jásala jako dítě a navozovalo mi to pocit štěstí. Nemůžu říct, že mi noční psaní s cizími muži nepomáhalo v těch dlouhých nocích. Ale pocit zklamání se stupňoval tak jako tak, až jsem si jednoho krásnýho dne konečně musela odpovědět na otázku, proč tam pořád ještě jsem. Protože naděje opravdu umírá poslední. Ale když umře, tak už se nedá nic dělat.