Anděl
Chodila sem už asi rok. Nejdřív tak dvakrát týdně, ale postupně ji to sem táhlo pořád víc. Ale proč? Nijak zvlášť moc přece nečetla. Navíc si nemohla dovolit tu nic kupovat.
To obří knihkupectví v sobě mělo zvláštní klid. Také tady se hemžilo spousta lidí, podobně jako na ulici, ale vypadali vlídněji. Vandě se zdáli hodnější. Možná tohle byl ten důvod. Od té doby, viděla na ulici tamto neštěstí, bála se lidí pořád víc.
Vanda šla podél dlouhého regálu a četla si tituly. Příběhy jedné noci, Příběhy proti smutku, Pán much. Nic jí to neříkalo. Vytáhla si dva svazky a zamířila nahoru do kavárny, aby si jimi mohla v klidu listovat.
Tohle bylo nejspolehlivější místo na světě, kde přestala vidět obličeje. Jak se tlačili, jak se ptali: „Ještě dýchá?“ Jak lačnili po krvi, po senzaci. A jak se nemohla z toho chumlu dostat. Cítila na sobě tlak těl, jejich teplo, jejich pachy. Chtěla pryč, protože ta žena umírala, houkání záchranky už se blížilo a Vanda se na to nechtěla s nimi dívat. Pak už jen utíkala ulicí a v zádech je pořád cítila. Pohledy, co se jich nemůže zbavit nikde jinde než v obřím knihkupectví.
Otevřela na straně sto dvacet osm. Někde slyšela, že pokud člověk chce znát odpověď na cokoli, má bez rozmyslu otevřít jakoukoli knihu na náhodné stránce a přečíst první větu, která mu padne do oka.
Tohle nebude obyčejný hon, protože to zvíře nezanechává stopy,četla. Přemýšlela o tom sdělení, které náhoda nadělila.
„To není moc veselá kniha,“ ozvalo se jí za zády.
Nepřekvapilo, že nad ní stojí a že se ani neposadí. Neměl by na zaplacení. Dala se s ním do řeči teprve včera, ale zná ho dlouho. Teda zná – od vidění odtud. Je nepřehlédnutelný. Páchnoucí bezdomovec, který hltá v knihkupectví jednu knihu za druhou od rána do večera, aby se zahřál. Zadívala se na cáry novin, které mu vyčuhovaly z bot místo ponožek. Neměla by se s ním bavit. Ale něco jí lákalo k hovoru. Snad nenucenost, s kterou pronášel slova, své názory.
Nebála se ho. Bylo jí ho spíš líto. Jak je to možné, ptala se sama sebe. Jak je možné klesnout až na dno, propast společnosti. Jak se to stane, že člověk, který je regulérním člen společnosti se vyčlení až na její okraj. Vlastní vinou či „osudem“? Lidé dělají, že ho nevidí, z odporu a hnusu, ale snad taky aby nemuseli přemýšlet o tom, že i oni jsou lidské bytosti jako oni a že to může potkat každého. Být vyvrhel, špína, skrvna, o které je lepší nepřemýšlet a neuvědomovat si realitu života. Vždyť život je už tak dost těžký, řekli by mnozí.
Má příjemný hlas, uvědomila si. Takový ten medový, hluboký, mužný, při němž mnoho žen zpozorní. Líbil se jí. Připomínal jí hlas Jeho. Všiml jsem si, že jste tu často, vytrhl jí z myšlenek o něm. Ano, odpověděla, chodím sem ráda. Mám ráda knihy, zalhala. Podíval se na ní a v jeho očích vzplály malé, sotva znatelné ohníčky. Hřály jí. "Opravdu tu jste jen kvůli knihám?" Asi jako Vy, ale já se chodím, protože můžu a ne protože musím, odsekla mu a vzápětí jí to přišlo líto. Tak příjemně to začalo a musí to skončit kvůli jeho dotěrnosti. Už musím jít, řekla a vstala. Nashledanou, řekl jí můž a v očích mu zajiskřilo.
Na ulici se zhluboka nedechla a při chůzi si rukou chladila hořící tváře. Dotěrný. Dotěrný jako ten pocit těl tlačících se u toho neštěstí. Zvláštní, uvědomila si při chůzi, nebojím se ho. Protože není normální, není jako ostatní, ptalo se něco v ní. Protože už neumíš vyjít s obyčejnými lidmi, lidmi, co se milují, rozčilují a nakonec stojí u bouračky a bahní po senzaci?
Druhý den jí do práce volala matka a opět se ptala, kdy přijede domů. Domů? Nikdy se tam doma necítila, maloměsto jako vyšité, kde o ní všichni všechno věděli. Nebo alespoň si mysleli, že vědí, intorvetrka, říkali si, v kolektivu neoblíbená, nezařaditelná, otloukánek. Divné dítě starých rodičů. Divná holka. Nechtěla tam jezdit a taky se tomu snažila vyhnout, jak jen to šlo. Stejně si s nimi nerozuměla. Byla jedináček, vymodlený a tak měli jasné představy, jak naloží s jejím životem. Maturita, manžel, děti a společný život na maloměstě... Snažili si svůj sen zrealizovat stůj co stůj.
Myslela na matčina vyčítavá slova, ještě když se šla uklidnit do svého předraženého knihkupectví. Ne, nepojede nikam. Určitě by Ho potkala, s jeho krásnou a šťastnou ženou a dětičkami. Je to už dlouho, co se rozvedli. Jsi můj most se světem, říkavala mu a on se tomu smál. Milovala ho a upnula se na něj, vzdala se i střední školy k nelibosti rodičů. Chtěla s ním být až do konce života. On ne. Byl to omyl, řekl tenkrát, miluju jí, vždycky to tak bylo a chci se hned rozvést, čekáme spolu dítě. Hrozná bolest, jako kdyby mi do hrudi vyřezával ta slova, jedno po druhém a děsně pomalu. A ty jeho oči, tolik lítosti a potlačované radosti zároveň. Nejradši bych mu je vypíchla, říkala si v ten moment, ale zase nic neudělala. Pak se hned odstěhovala do města a žila už jen s kočkou. Aspoň mohla dálkově dostudovat.
Myšlenky jí výřily hlavou, jak pomalu postupovala mezi regály. Bloumala očima a hledala ho. Opravdu, vyhlížím ho, musela si přiznat v duchu. Potřebovala jeho uklidňující přítomnost. Jeho sametový hlas. Strávila tam 2 hodiny.
Další dny ho stále vyhlížela a vymýšlela příběhy, které se mu mohly přihodit. Pak ale měla hodně práce a při všem stresu na něj zapomněla. Na to teplo z jeho očí. Už se jí ani nezdálo o jeho hlasu.
To, co se pak stalo, ani po letech nedokázala pořádně pochopit. Vracela se z práce a na jedné rušné křižovatce to zase uviděla. Hlouček lidí, jak se nad něčím sklání. Masu, slintající po krvi. Zůstala stát na chodníku. Srdce se jí prudce rozbušilo, potily se jí ruce a měla sucho v ústech. Chtělo se jí rozběhnout pryč, ale naopak se tomu místu žačala přibližovat. Magicky jí k sobě vábilo. Chtělo se jí zvracet, ale postupovala krůček po krůčku. A pak ho uviděla. Ležel tam, přesně takový jako ho viděla naposledy, špinavého a s novinami v botách, ale teď mu z koutku úst vytékala krev, temně rudá teplá tekuitna. Evidentně ho srazilo auto a náraz ho odmrštil tak, že hlavou dopadl na obrubník. Umíral. Ještě dýchal, ztěžka a oči měl pevně semknuté. Došla až k němu a v tu chvíli je otevřel a ona opět uviděla to teplo ohníčků. Mlčky se na sebe dívali a její srdce se začalo uklidňovat. Hlavou jí vířily myšlenky a jeho oči ten vír zpomalovaly a vpíjely se do jejích. Je to v pořádku, budeš v pořádku, najdi v sobě tu sílu žít, říkaly jí. Zhluboka se nadechl a oči mu strnuly. Zachránka, která právě přijela, konstatovala exitus a naložila jeho mrtvé tělo. Hlouček lidí se loudal z místa činu, ale ona tam ještě stála. Jako ve snách se pomalu rozešla domů. Tu noc se jí zdálo o jeho medovém hlasu a teple jeho očí a slyšela uklidňující „budeš v pořádku“. Ráno vstala a začala nový život.
Eva Keroušová
Jsem chudinka, tak me, sakra, polituj.
Kdybych tak sla preprogramovat jako pocitac. Odstranit vsechny komplexy, vymazat spatny vzpominky, pridat zdravy sebevedomi a je to. Hotova nova Eva model 2021, jak se vam libi?
Eva Keroušová
Dopis mrtvé babičce
Je to už hodně dlouho, co jsme se neviděly, víc jak rok. Asi už je čase se s tebou nějak spojit a dát ti vědět, jak se mám. Normálně bych za tebou přijela, ale hřbitov je smutný místo a navíc, ty mi neodpovídáš. Proto ti to píšu.
Eva Keroušová
Můj první a poslední ženáč
"Hlavně ne ženatého! Cože, on má děti? Tak jasně, že si s manželkou nerozumí, to říká každý. Ty mu to věříš? On se nerozvede, protože by o všechno přišel. Copak nevíš, že tě má jenom do postele? Proč s ním ztrácíš čas? "
Eva Keroušová
Osudová láska - páska?
Věřím v osudovou lásku. Lásku, kterou potkáte jednou za život a hned je jasné, že je to pravý muž, všechny překážky se překonají a ti dva jsou do konce svých dnů prostě sluníčkově šťastní, spolu až do smrti, děj se co děj. Říkám tomu osudový muž. Proč? Všechny důležité ženy v mé rodině to tak měly.
Eva Keroušová
30
Když mi bylo 13 let, nemohla jsem se dočkat, až mi bude patnáct, připadalo mi, že ty dva roky se děsně táhnou a že se snad ani nedočkám. Poslouchala jsem Spice girls, dala si první a poslední cigaretu, o rok později jsem měla prvního kluka, chodila jsem na piáno a do sboru, ve škole se dobře učila.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov
Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...
Zemřel Robert Kvaček. Spisovateli a uznávanému historikovi bylo 91 let
Ve věku 91 let zemřel historik a spisovatel Robert Kvaček. Ten patřil k největším osobnostem...
Neapol zasáhlo zemětřesení o síle 3,9. Ohnisko se nacházelo na svahu sopky Vesuv
Oblast kolem sopky Vesuv nedaleko jihoitalské Neapole v sobotu ráno zasáhlo zemětřesení o síle 3,9....
Veřejnoprávní média by neměla mít zisk z reklamy, zní z Asociace komerčních televizí
Mediální manažerka Klára Brachtlová už rok stojí v čele Asociace komerčních televizí (AKTV). Tu...
Instalatér do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1197x